Když jsem se ráno probudila znepokojila mě jedna věc, která ležela na jiné posteli. Byl to nějaký chlapec.. a jak vidím , má černé vlasy.. patku... a taky zlomenou nohu.. BOŽE!! splnil se mi sen. Vedle mě sedí kluk (asi mého věku), je emo, vidím, že nemá pořezané žíly, takže je tu asi jenom kvůli té noze.
Vzala jsem si berle,které ležely vedle postele a šla se podívat na ceduli, jak se jmenuje.. jeho jméno zní : Lukas. Asi jsem v nebi, protože takhle hezkého kluka jsem snad neviděla. Tu krásnou chvilku mi zkazily kroky na chodbě. Ryhle jsem bežela si lehnout. K mojí smůle to byl doktor a šel rovnou k mojí posteli.. ZA CO???!!!.
,, Takže koho tu máme? ´´
Pak půl hodiny hledalo to nesnesitelný Pako v papírech moje jméno.
,, ÁÁ.. Paní Allysa Simon, že?"
,, Ano. "
,, Takže vidím, že tu máme napsáno, že na vás spadla knihovna a většina knih v ní"
,,Anóó. Prosím vás pane doktore, mohl byste to urychlit? Mě už vás moc poslouchat nebaví! "
,, OO.. omlouvám se, často jsem tak výmluvný.."
,, Hmm, to vidím"
,, Takže Allyso, jak sis už všimla, přidali jsme ti sem spolu bydlícího jeho jméno je.. v tom jsem ho přerušila, protože zase hledal v papírech.
,, Lukas... všimla jsem si to na té ceduli."
,, Jistě že. Takže, jeho matka si přála abychom ho dali k někomu jako ty ( tím myslel co?). Věřím, že si budete mít o čem povídat."
,, A pane doktore, nešlo by, aby sem nemohl chodit můj nevlastní otec?"
,, Ale jistě že ano, pokud vás obtěžuje, tak ne ( Uff) . Jak zní jeho jméno?"
,, Roland Rav."
,, Takže řeknu do vrátnice aby se ptali kdo co je, ano?" (jóóó)
,, Jistě že ano."
,, Dobře, tak se zatím měj a až se... Lukas probere tak ho seznam s prostředím, on totiž omdlel, když na něho spadla knihovna."
,, Moment, co? Ona na něho spadla knihovna, byla by asi hloupost že na něj spadla ta samá jako na mě?"
,, Ano, ona totiž spadla dneska a jestli se chceš zeptat jaké knihy, tak hororové."
,, To je sranda... takže zase za to mohlo centrum.."
,, Ne, nějací grázlíci ji totiž na něj srazili, jo, a budeš tu déle než on. Ty máš tu zlomeninu docela horší než tvůj spolu bydlící."
,, Dobře, tak děkuji za informace a za Rolanda děkuji :D . "
Nemáš zač, tohle naprosto chápu (a bla bla bla)....."
Po hodinovém kecání konečně odešel. Byla jsem z toho doktůrkovo mumlaní docela unavená, a protože tu nemám nic na práci, tak jsem si zase zdřímla.
Asi po hodině mě zbudilo nějaké ,, Psssst!!" Bože, ten kluk se zbudil.
,, No? Co je? "
,, Promin, že jsem tě probudil, ale potřeboval jsem se zeptat kde jsem? "
,, Jsi v nemocnici, ležíš se mnou na pokoji a podle všeho máš zlomenou nohu, jako já."
,, Jo.. tak.. tak děkuji. Víš, já.. no já jsem tě chtěl oslovit hned jak ten dědek s bílím pláštěm odejde, ale hrál jsem mrtvýho a docela se mi líbilo se na tebe koukat."
,, Aha, tak to seš hodnej, já sem se taky na tebe koukala když si ještě spal, nebo hrál na mrtvýho brouka :DD "... tu krásnou chvilku pokazila nějakej chlap, kterej vtrhl do pokoje a objal toho kluka.
,, Ale tati, jsem v pohodě, ale jestli mě takhle budeš dusit tak už nebudu."
,, Jéé... promin zlato, měla jsem o tebe strach (musím říct, že z mé zkušenosti to jen hrála), moc jsem se o tebe bála a otes taky... ach zlato, já jsem se tak lekl, když mi odtud volali..."
Tento rozhovor trval docela dlouho, všimla jsem si, že ten jeho otec měla s sebou tašku a v ní bylo něco hranatého. Myslím, že podle tvaru to asi budou knížky.
,, Zlato tady jsem ti přinesl knihy, které na tebe spadly.. až začne škola, tak paní ředitelka ty kluky potrestá, mezitím tebe, a tady slečnu bude vzdělávat soukromí učitel.. (cóó?? to snad nééé!!??)
,, Moment pane" vtrhla jsem do jejich rozhovoru.. ,, Ani mě neznáte a už jste mi zaplatila soukromého učitele"
,, Znám se s tvojí matkou, jsme staří známí a tak toho učitele zaplatila se mnou."
,, Vy se znáte? Odkud?"
,, Seděly jsme spolu na základce."
,, Aha."
,, Tak, už jste se seznámili?" ptala se ten nesnesitelný chlap. Asi chápu, proč se s nim máma kámoši_- stejně nesnesitelnej jak ona.
Pak odešla a my jsme si s Lukasem stále povídali.
Zjistila jsem od něho, že taky poslouchá BvB a že už ho ,táta kvůli nim poslal k psychologovi.
Oba jsme byli unavení a tak už jsme šli hned v osm hodin spát.
Tohle byl ten nejkrásnější den v tomhle ústavu.
Žádné komentáře:
Okomentovat