S Lukasem jsme si řekli večer, že se ráno probudíme brzy a poklábosíme o životě : o minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Měli jsme dost o čem povídat.. třeba jako globální problémy a tak dál, ale nejvíce jsme si povídali o mojí budoucí škole.
,, Víš, něco si musíš zapamatovat, že jedinou problémovou holkou je tam Jennifer Frank.. je to strašná husa a když du náhodou kolem ní, tak na mě poštve fotbalisty. To samý bylo i v tej knihovně- jsem si šel pro nějakej horor k přečtení, vybírám a vidím, že David Parkinson s ní hovoří. Pak se na mě podíval takovým jeho zlostným výrazem, ale já jsem byl tak blbej a ignoroval ho. Poté na mě poslal jeho kumpány a ti na mě shodili tu knihovnu.
Od knihovnice v centru jsem se dozvěděl, že asi tak před dvěma dny to spadlo na nějakou holku a zlomilo ji to dost ošklivě nohu a že jí prej dali všechny knížky, co v ní byly- myslím v té knihovničce."
,, Jo?" On na moji otázku kývnul.
,, Tak zdá se, že jsem teda dost slavná."
,, Moment, tos byla ty?"
,, To si piš, ale nepřipadám si slavná.. spíš se stydím."
,, Proč prosím tě? Dyt' za to mohlo centrum.. a ne ty."
¨,, Já vím, ale moc jsem si k získání kamarádů moc nepomohla.. zase jsem se ztrapnila.." Pak bylo dlouhé ticho.
,, Ale já si zas myslím, že si přece nějakého kámoše našla.." Pak se pousmál... ( BOŽE TEN JE SEXY!!!!).
Dlouho jsme oba hypnotizovali zed, ale pak do pokoje vtrhli nějací kluci a vypadali docela dost otráveně.
,, Copak emoušku? Bolí tě nožička? Kvůli tobě máme za 2 z chování, doufám, že jsi spokojenej.''
,, A jak'' řekl Lukas.
Ten kluk se podíval na celý pokoj a poté se zaměřil na mě a s odpudivým výrazem promluvil na Lukase: ,, Ale, ale emoušku. Už jsi pár dná v nemocnici a už máš holku? Vidim, že je to podobnej psychopat jako ty- černý vlasy," pak se mi prohraboval ve vlasech ,, celkem kočka, jenom kdyby nebyla s tebou v spolku hned bych jí bral."
Pak mi hladiil tvář a políbil mě.
,, Nech jí bejt ty hajzle! ''
,, Ale copak? Bojíš se, že ti jí vezmu či co? No, musim říct, že se mi líbí."
Naštěstí pak vběhl do pokoje pan doktor ,, ukecaný" a řval na ně : ,, Co to tu sakra děláte? Tady nemáte co dělat, tohle neni holubník. Hned mi řekněte, co jim chcete."
,, Jistě pane doktore: tak tedy, nedávno začala škola a my všichni máme kvůli tutomu hajzlíkovi za dva z chování"
,, K tomu ale museli mít nějaký důvod nebo ne?"
,, Jistě že ano! Svojí holce jsem slíbil, že jí pudu pro nějakou knihu v centru, ale tuten hejhula do mě strčil a pak jsem na něj nechtěně shodil tu knihovnu."
Lukas okamžitě vykřikl: ,, Lháři!! Takle to vůbec nebylo!"
,, Tak jak to bylo?" Otázal se dektor.
,, Přesně tak jak jsem vám řekl." Vypustil z §st ten nesnesitelný hajzl.
Měla jsem sto chutí svojí nenávist k rolandovi překonat a bolení nohy taky, abych se mu šla zeptat, zda-li by nepuč svojí flintu.
,,Pane doktore," vtrhla jsem se do toho já ,, naprosto věřím Lukasovi, protože jak víte, že před pár dny na mě spadla také knihovna." Doktor se s nechutí podíval na toho kluka a všechny kolem. ,, Ano, byla to chyba knihovny a když za mnou přišla máma, řekla mi, že raději všechny knihovny radši přitížily aby nespadly ( což je pravda). A tak těžko to do toho mohl jen tak ,t'uknot','' podívala jsem se na toho kluka ,, na to musela být síla několika silných mužů a docela dost věřím, že to museli dokázat leda 5 silných chlapců nebo dospívajících mužů.
A byla bych ráda kdyby ses představil."
,, Na to ti kašlu ty děvko!!" obrátil se ke svým čtyřem kumpánům a pak odešli.
,, Ehm.. pane doktore, myslim, že byste měli nasadit ochranku i na pár dalších lidí."
,, Vypadá to, že máme podobné myšlenky Allyso. Hned volám dolů do recepse, aby si je zapamatovali."
Na to jsem neměla žádnou odpovověd', jenom jsem kývla a on zmizel.
,, Promin, ale kdo to byl?"
,, To byl Jasson Fell- to je ten jak na mě s těma klukama shodili knihovnu jenom proto,že jsem se znechuceně díval na jeho ,holku'- Jenifer Dumpkinová, strašná holka.
Vždycky, když jí nechtěne potkam na chodbě, tak mě ponižuje, dokonce mě i jednou zmlátila... no.. kdo by to do ní řekl, že dělá karate. "
,, A proč to dělá? Copak jsi jí něco udělal?"
,, Právě že jo. Kdysi jsem s ní chodil a byla to velká láska, ale když potom zemřela máma nechal jsem ji. Sice jsem asi nějaký ten týden po mámině smrti s ní vydržel, ale ona mě nepodpořila. Chodila se mnou, protože jsem byl nejhezčí kluk školy a král toho blbýho plesu pro 7. třídu, ale pak jsem se strašně měnit. Začal jsem víc dospívat, Začaly se projevovat moje emoce- tátu jsem měl moc rád, vždy mi se vším pomohl, ale s tutim ne.
Už jsem ztratil moc blízkých, ale on mi s tím pohálal.
Nejdříve mi zemřel dědeček, měl jsem mo ho rád, ale zemřel stářím a máma mi řekla, že se to stává, že umřel v pokoji a že.. že...ach jo .. že už nemohl dál, že jeho tělo se vyčerpalo a že je v nebi, já nejsem věřící. Vím, že děda bude žít v mích vzpomínkách a tak to je.
Pak to byl muj bratr, bylo mu 20, když jel se sestrou na motorce. Vrazili do kamionu jenom proto, že nestál na červenou. Ona to přežila, ale je na vozíku.
Pak muj táta. Po matčině smrti si vzal nějakou ženskou. Od tý doby se jí pokoušim snášet a být na ní milí, ale jednou, když mi bylo devět, nadával jsem jí že není moje matka a že ani nebude. Musel jsem se jí omluvit, moje svědomí by to nesneslo. Nakonec jsem ji začal mít rád. Pochopil jsem, že to opakované řvaní o půlnoci mi matku zpět nepřivede, ale vždycky, když jsem plakal- slyšela to a přiběhla mě hned utišit. Od té doby ji mám rád jako vlastní. Pak tátu po třeh rocích opustila, vysoudila z něj jenom nějaké peníze a odešla. Mě řekla ,, tebe nepřestanu mít ráda, doufám, že se ještě budeme potákavat. Sbohem.
Pak začal plakat. ,, Ztaratila jsi taky někoho?"
,, Jistě že ano- svého otce, nevím, co se s ním stalo. Nevím, jestli zemřel nebo jestli žije. Nikdy jsem ho ani nepoznala. Jediný co mám po něm je stará fotka, na které líbá matku. S jeho jedinou fotkou jsem usínala každej den v posteli s pláčem. Každý den jsem doufala, že se vrátí, ale nevracel se.
Jednou jsem se na něho zeptala matky. Řrkla mi, že když se dozvěděl, že mě matka čeká rozzlobil se na ni a opustil ji. Prý nechtěl mít nějaké zátěže, protože byl cestovatel a chtěl v cestách pokračovat." Poté jsem umlkla.
,, Ale ano, vím jaké to je když někoho ztratíš, víím to až moc dobře.
Dlouho jsme si povídali o svých blízkých, které jsme ztratily, až nakonec jsme oba usnuli.
Žádné komentáře:
Okomentovat